Poznámky Botaniky nikde .
Volné
příspěvky k botanické (nejen) diskusi
Jiří Jakl & kol.
Tato stránka je součástí webu http://botanika.nikde.cz
Obsah: K Botanice nikde obecně ║ Proč a jak tyto stránky vznikly ║ České botanické informační zdroje ║ Hledání na internetu ║ Jaký má vlastně ta botanika smysl ║ K informačním zdrojům obecně ║ Vyplatí se psát články? ║ Botanici a česká botanika ║ Mnemotechnika
v botanice ║ Přístupy
člověka k přírodě ║ 'Věda' x 'věda' ║ Hodnota objevů ║ Řešení důležitých
otázek souvisejících rostlinami ║ Staňte se botanikem ║ Fenomén krásných kytek ║ Určování a
uchovávání rostlin ║ Ze
života botaniků ║ Botanopolitan
Grafická a obsahová podoba
Botaniky nikde bohužel nikdy nebude zcela uspokojivá (to by jinak nebyla vůle
něco zlepšovat). Zcela záměrné je pojetí botaniky jako vědy o rostlinách, tzn.
všech rostlinách popisovaných různými přístupy. Těžiště stránek je přírodovědné,
nejen odborné. Tyto stránky mohou být i místem ke zveřejňování nejrůznějších
recenzí, inzercí, aktualit apod.. Jedná se o stránky neziskové, snad užitečné.
V podstatě se jedná o dva rozcestníky - českých (popř. slovenských) a anglicky
psaných (mezinárodních) botanických stránek a stránek běžné potřeby. Součástí
je i několik poznámek k jednotlivým sekcím (odkazy na tyto dokumenty jsou v
jednotlivých sekcích psány kurzívou).
Do budoucna by měly být
stávající odkazy revidovány, doplňovány a snad lze počítat i se spoluprácí
dalších institucí či webů (oslovena byla i např. ČBS, Seznam.cz). Botanika
nikde si velmi váží četných odkazů umístěných na nejrůznějších stránkách
českého i zahraničního botanického (nejen) Internetu (včetně různých institucí
i vysokoškolských pedagogů). Nezbývá než popřát mnoho štěstí naší botanice a
botanikům.
Klíčem k pořadí odkazů by měla být návštěvnost
(provedení), význam, serióznost i životnost (aktuálnost) odkazovaných stránek.
Aby tento požadavek nebyl jen prázdnou větou, měly by být odkazy tříděny (podle
zmíněných kritérií). Další snahou je, aby se odkazy v jednotlivých sekcích
zbytečně neopakovaly (což je problém, protože jedny stránky teoreticky mohou
být v sekci studentských odkazů, obecných přehledů, fotogalerií, dostupného SW
apod.). Do budoucna nelze vyloučit ani možnost hodnocení kvality odkazovaných
stránek návštěvníky (známé např. u Quick.cz), zcela otevřená je možnost
revizí sekcí zainteresovanými odborníky.
do budoucna by odkazy měly mít tuto podobu:
1. název stránek a databází
(případně odvoditelné z názvu domén), př. Botanika nikde x Botanika.nikde.cz (vhodné spíše u kratších názvů - Botanika.sk)
2. krátká popiska (autor,
internetová doména)
3. charakterizující logo
(standardizované velikosti) či nadpis stránek.
Vložený hypertextový odkaz by
měl být co nejkratší (tzn. neměl by obsahovat generované prvky PHP apod.), ale
také nemusí vždy směřovat k hlavní vstupní stránce (můžete zjistit již z podoby
odkazu). Problematice aktuálnosti odkazů se nelze vyhnout vzhledem k častým přesouváním a změnám podoby i
obsahu odkazovaných stránek (nefunkční a neodpovídající odkazy), ze strany
Botaniky nikde je maximální vůle mít 'živý obsah'. Je dobré si uvědomit, že
odkazované stránky obvykle nemění základní doménu, spíše se přesouvají jen
jejich součásti. Po zkrácení odkazů o informaci, ve kterém adresáři se vlastně
nějaká stránka nachází (aaa.cz/xxx/yyy/zzz.htm...), obvykle můžeme nalézt stránku s menu, díky kterému se k
cílové stránce opět můžeme dostat.
Internetový svět je velmi dynamický, ale mohlo by být i hůře...
2005-01-18
Proč a jak tyto stránky vznikly:
Každý významný informační zdroj
znamená výhodu pro toho, kdo na něj má odkaz. Není nad dobrý odkaz a dobrý přehled odkazů. Stránky Botanika nikde Vám nabízejí
prvotřídní odkazy systematicky i náhodně nalezené. Na řadu odkazovaných stránek
odkazy ve vyhledávačích ani nenajdete. Jednotlivé sekce se snaží nabídnout
odkazy tak, aby jste si udělali přehled, co Internet nabízí - proto platí heslo
Botaniky nikde - 'botanika s přehledem'.
k historii vzniku Botaniky nikde:
Na začátku byl první odkaz. Už ani nevím na co to mohlo být, ale poznamenal jsem si ho určitě do wordovského souboru. Neskrývám svoji oblibu tohoto procesoru (vyjma verze 2003) pro jeho jednoduchost, dostupnost a užitečnost. Věřte, nevěřte, je to hlavní program používaný při tvorbě i těchto stránek. Kód sice pěkný nedělá a grafika těchto stránek svědčí(-la) za vše, ale asi uznáte, že je to lepší než nic (omezený jen na Word ale taky nejsem). Po procházkách Internetem odkazů rázem přibylo. Původně jsem dal do kupy odkazy na botanické zahrady..., a s jídlem takříkajíc 'rostla chuť. Odkazy i obsah odkazovaných stránek se hodily i při budování dalších webů - studentských a obecně přírodovědných - proto i ty sekce 'příroda' a 'studentské odkazy'. Pak stránky dostaly nějakou formu, solidní doménu, párkrát se změnil i název, a je tu Botanika nikde na http://botanika.nikde.cz/. Velmi děkuji zejména Gastonovi, který se o Botaniku nikde na nikde.cz postaral.
2005-01-18
České botanické
internetové informační zdroje:
Zdrojem botanických informací jsou jak stránky ve správě vědeckých institucí, tak komerční sféra či osobní neziskové stránky.
Ze zřejmých důvodů se obecně největší návštěvnosti těší komerční sféra (reklamní propagace, nabídka užitečných produktů, uživatelsky příjemné prostředí...). Na komerčních stránkách lze nalézt často množství užitečných informací jejichž kvalita souvisí se seriózností provozovatelů. Velmi zajímavým informačním zdrojem je např. Garden.cz. Tyto stránky jsou primárně zaměřeny na problematiku architektury zahrad (komerční nabídka jejich návrhů), k dispozici je zde však i užitečná a dosti obsáhlá Encyklopedie zahradních rostlin. Podobně lze zmínit například stránky o bylinách od Idy Rystonové. Vedle propagace vlastní knihy autorky a dalších komerčních produktů se zde můžeme dozvědět množství informací o bylinách a najít zde unikátní soubor jejich lidových názvů. Komerční weby propagují jen toho, kdo si propagaci platí, a lehce tak mohou ztrácet cílovou nezávislost veřejné služby.
Rovněž osobní stránky obsahují nezřídka kvalitní informace v uživatelsky příjemném prostředí (tyto stránky reprezentují svého majitele, který k nim má osobní vztah). Příkladem mohou být stránky Léčivé rostliny od Renaty Svobodové, či weblog Florian (vynikající popularizace botaniky, která je v poslední době institucemi možná trochu opomíjena). Florian či Rostliny nikde jsou rovněž vlastně jakýmisi průkopníky botanických, ryze internetových časopisů (internetové časopisy byla ještě nedávno spíše oblast o životním stylu či vlastní informatice, podívejte se např. na O životě, Grafika). Na Internetu může své články publikovat prakticky kdokoli (proto se říká, že Internet je velmi demokratický, vnáší do systému novou variabilitu i dynamiku /lidé na Internet umísťují i informace, které by papír již neunesl - stránky s osobními poznámkami/). Relevanci takových článků lze často odhadnout již z grafické podoby (popř. dobré češtiny) a návštěvnosti stránek (pěkný vzhled ale může skrývat i pěkné nesmysly a naopak), významná může být i důvěryhodnost autorů (někdy jsou raději anonymní nebo pouze svým jménem neznámí, ale i v takovém případě je obvykle můžete alespoň kontaktovat prostřednictvím elektronické pošty; navíc redaktorská příslušnost k nějakému časem prověřenému časopisu může být často lepší než punc nějaké oficiální instituce). Pokud jde o tyto stránky, jejich technické řešení není nejlepší, recenze těchto textů probíhá nepřímo prostřednictvím čtenářů, kteří mohou přispívat buď přímo v návštěvní knize, zasílat příspěvky webmasterovi či komentovat tyto stránky na stránkách jiných. V kategorii osobních stránek je díky často odlišné účelovosti stránek variabilita podoby a obsahu nejvyšší.
Třetí skupinou jsou stránky vědeckých institucí. Nejnovější a seriózní poznatky vědy mají být uváděny právě zde. Na stránkách BÚ AV ČR lze například nalézt kompletní Seznam vyšších rostlin květeny ČR, na stránkách MZLU přehled Polní plevele, na stránkách vysokých škol jsou také k dispozici nejrůznější studijní materiály. Tyto významné informace jsou však do určité míry skryty ve struktuře institucionálních webů (zde odkazy na instituce, vysoké školy, studijní materiály popř. zde), běžnými vyhledávači je někdy také těžké tyto materiály vyhledat (webmistři přitom podobu odkazů ve vyhledávačích předurčují). Někdy je bohužel skrytí studijních a informačních zdrojů záměrem. Na důležité věci dnes prý také vědci nemají čas (nevyplatí se to, dokáže to každý, jsou prý důležitější věci... ).
Využívání klasických vyhledávačů
(Google, Seznam...) bohužel na příkladě botaniky není ideální (problematika
třídění odkazů). Velmi užitečné jsou ale rozcestníky botanických odkazů (Botanika.sk, Internet
Directory of Botany, Botany online, Virtual
Library-botany, snad i Botanika nikde). Je tak zachována místní správa
(aktuálnost) a variabilita jednotlivých odkazovaných stránek (objevují se stále
nové doplňky či provedení stránek),
snadný přístup k informacím a neaktuální či nekvalitní odkazy zde
uváděny proti tradičním vyhledávačům spíše nejsou. Řadu informací klasické
vyhledávače zatajují - prostě ne každý webmaster pojmenovává obrázky nebo v
kódu stránek zapisuje informace tak, aby je Váš vyhledávač našel, ale protože
při sestavování rozcestníků nelezené jednotlivé stránky tvůrci rozcestníků
prohlížejí (i při zpracováváních jinak zcela nesouvisejících témat) nebo díky
své intuici hledají příslušné informace na stránkách různých institucí, v
rozcestnících pak naleznete, co opravdu hledáte (terminologický slovníček,
učební materiály...). Díky přehledným rozcestníkům se Internet nemusí stát
nepřehledným (jinak Internet bude obsahovat řadu informací, ale bude těžké se k
nim pro nepřehlednost dostat).
Je třeba vylišit ještě katalogové databáze. K jejich představě doporučuji shlédnou stránky Sorm.cz. Každý katalogizovaný subjekt je evidován na nějaké pozici v systému a na své stránce udává základní požadované informace. Ty jsou doplněny odkazy na stránky hierarchicky výše či níže v systému databáze situovaných a odkazy s obsahem stránek nějak souvisejících. Doména jednotlivých subjektů je někdy volena tak, aby byla co nejlépe logicky odvoditelná - např. chci vědět, kde v nějakém městě naleznu bankomat, zkusím zadat www.Bankomat.cz (takováto doména také zvýhodňuje pozici v některých vyhledávačích při hledání slova 'bankomat'). Stejnorodý design stránek jednotlivých subjektů umožňuje rychlou orientaci, žádná podstatná informace by také neměla být vynechána, prostor pro inovace designu i obsahu je tu také.
Do budoucna lze předpokládat další dynamický rozvoj sítě Internet, včetně stránek s botanickou tématikou. Již během krátké existence se podařilo na toto médium přemístit velké množství informací, je to i prostředek ke sdělování nejrůznějších aktualit. Přístupnost k této síti (počítačům) je však dosud omezená (zdroj využívaný především studenty, lidmi s vyšším vzděláním, vědeckými institucemi, orgány státní správy, v budoucnu hojněji i komerční sférou). Jak přístupnost Internetu, tak schopnost tvorby vlastních stránek ale již brzy nebude nijak problematická. Přesto je třeba vzpomenout na starší generace - 'nejsme již schopni se stránky naučit dělat; na Internetu je řada pitomostí (což dovoluje demokratičnost Internetu); je nespravedlivé, že to co jsme dříve objevovali teprve ve čtyřiceti, dnes kdejaký student pohoněním myši po odkazech dosáhne již na konci studia; nesnášíme počítače a totalitu, že kdo není na Internetu, neexistuje... '. Vězte, že pokud se naučíte alespoň psát ve Wordu, používat e-mail a surfovat po Internetu, můžete stávající stránky kritizovat (mile rádi provozovatelé přijmou Vaši kritiku a stránky i díky Vám udělají kvalitnější) a s technickým pokrokem se musíte naučit žít, protože zastavit ho nemůžete (je však diskutabilní, co je to pokrok - určitě ne jen více stresu a zničené životní prostředí).
Pokud jde o srovnání návštěvnosti botanických stránek, platí obecně platné předpoklady - příliš obecné či příliš specializované stránky příliš navštěvovány nebývají a těch s potenciální vysokou návštěvností vzniká nezávisle na sobě poměrně hodně (jako houby po dešti vzniklo množství serverů nabízejících práci, v botanice se zase vyrojilo množství stránek o léčivých rostlinách apod.). Návštěvnost sice není vždy hlavním referenčním faktorem kvality stránek (rovněž význam, serióznost i životnost /tj. probíhající aktualizace/), ale právě za návštěvnost (a každé kliknutí na reklamu) se obvykle platí. Atraktivní jsou zejména stránky s kvalitní fotodokumentací a aktualitami. Tvrdá konkurence by také měla v budoucnu zaručit vznik kvalitních internetových prezentací a materiálů. Úroveň českého botanického webu je snad dobrá, ačkoli v dané oblasti samo o sobě lze jen těžko hledat třeba zdroj financí.
2005-01-21
Každý čtenář tohoto textu používá internet jako zdroj informací. Vyhledávání informací se může stát dlouhým a nepohodlným během, ale třeba i jen krátkým rozptýlením (ovšem vždy se také všechno nalézt nedá). Hledejme na internetu rychle a pohodlně!
vím, kde hledat (znám nějakou adresu):
V prvním případě známe adresu
stránek, kde se nějaká cílová informace nachází, nebo kde ji lze
prostřednictvím místních odkazů či prohledáváním intranetů rychle dohledat.
Adresy stránek si můžeme průběžně poznamenávat v prohlížečích (oblíbené odkazy,
popř. dohledat v historii navštívených stránek), organizátorech odkazů (viz.
např. Bookmark.cz
), nebo lze využít odkazů
evidovaných v internetových rozcestnících, katalozích, portálech či zvláštních
sekcích na specializovaných stránkách. V takových případech může být předností přehlednost,
na druhou stranu pořadí odkazů nám nemusí vyhovovat a případná reklama nás může
rušit. V zásadě je dobré vědět, kde jsou dobré odkazy, ale i dobré zdroje
odkazů nemusí fungovat vždy spolehlivě.
použití vyhledávačů:
Případ využití vyhledávačů je
poněkud složitější. 'Google - nejlepší vyhledávač, najde vždy rychle a přesně to, co
potřebujete.' Touto větou se řídí řada uživatelů, někteří ovšem ani netuší
proč. Google (pro hledání ve světě používal i Seznam.cz) je skutečně dobrý
vyhledávač, ale jistě ne pro každé hledání ten nejlepší. Obvykle udávanými
výhodami bývají: *pořadí a tvar zobrazovaných odkazů, *možnost nastavení jazyka
komunikace s uživatelem, *možnost přímého vyhledávání obrázků... O vyhledávání
na Google více článek na Einstein.cz
zde.
Hledání na národních
vyhledávačích má ovšem také své výhody. Zkuste srovnat vyhledávání slov
'botanika' nebo hledat firmu 'Hewlet Packard' či organizaci 'Greenpeace'. V
prvním případě Google vyhledá obvykle na prvním místě sice stránky Botanika.sk,
které jsou určeny profesionálním botanikům a mají celkem dobrou kvalitu, ale
odkazy další už tak uspokojivé nejsou. Na Seznamu Vám vyjde jako první odkaz
sekce tříděných (lépe či hůře) odkazů 'botanika' s náhledy stránek a kvalitními
popisky, na přední pozici najdete i Botaniku nikde (přímo botanický
rozcestník). Při hledání české pobočky firmy 'Hewlet Packard' či organizace
'Greenpeace' nám Google moc neposlouží, najde nám ale stránky centrální
nadnárodní (v angličtině, samozřejmě). Pro hledání stránek konkrétních českých
firem či národních poboček, obecnějších dotazů i jiných stránek lze tedy
národní vyhledávače doporučit (můžeme tak vlastně kombinovat i katalogové
vyhledávání). Pro doplnění nutno vyzvednou i vyhledávač Jyxo.cz , který umožňuje při vyhledávání podobném Google
navíc slova 'ohýbat'. Mnozí uživatelé také nedoceňují rozšířené možnosti
vyhledávačů (srovnejte Google Jyxo Seznam Centrum).
Naše spokojenost s výsledkem
našeho vyhledávání se odvíjí od použití vhodného vyhledávače, jeho možnostmi
rozšířeného nastavení a vhodně položeným dotazem do příslušného vyhledávače.
Proč je výhodné používat osvědčené rozcestníky nebo spoléhat na intuici a ne
jen na vyhledávače, je vysvětleno výše.
odlišnosti v metodice vyhledávání vyhledávačů:
Základem pro kvalitní
vyhledávání je pochopení principů fungování vyhledávačů. Google používá ve své
metodice faktor počtu takzvaných 'zpětných odkazů'. Zpětný odkaz je odkaz,
který se nachází na jiné stránce, než té Vaší (kterou máte právě zobrazenou),
ale po kliknutí návštěvníka přivede k Vám. Vychází se zde z logického úsudku,
že na dobrou a zajímavou stránku je více odkazů než na tu špatnou. Naproti tomu
národní vyhledávače pracují s faktorem pozice hledaného slova v názvu domény,
názvu stránky, pozici slova na stránce, tučnosti jeho napsání, teprve ve
fulltextovém vyhledávání používají metodiku obdobnou Google či Jyxo. Do
národních vyhledávačů se odkazy vkládají (webmastři vyplní příslušný formulář -
viz. Seznam), podoba odkazů u Google je pro
změnu zapsána formou metatagů v kódu stránek (což běžného návštěvníka neznalého
zdrojového kódu nemusí zajímat). Třídění odkazů a vytváření sekcí katalogových
odkazů národních vyhledávačů má svá proti v možném zneužívání
manipulovatelnosti pořadí odkazů (za zvýhodněnou pozici při vyhledávání
nějakého klíčového slova se vyhledávačům platí), v mnoha případech nás však k
naší spokojenosti mohou dovést. Reakce vyhledávačů na změnu podoby odkazu je
téměř okamžitá až několik dní u národních vyhledávačů (časově otázka správy
katalogů), u vyhledávačů typu Google, pracujících s paměťovými databázemi,
pozvolná (vznik oficiálních stránek může Google zaznamenat až s odstupem času).
Nevýhodou Google je rovněž jeho neobliba 'rámců' stránek, ale to je dnes možno
zaznamenat i u Seznamu (který metodiku vyhledávání změnil dosti nevhodným
způsobem asi v polovině února 2005).
další poznámky a tipy:
Konkrétní informaci na
konkrétních stránkách lze dohledat prostřednictvím hledání na intranetu. Pokud
tuto funkci příslušné stránky neumožňují, využijte Google. Pro vyhledávání na
nějakém konkrétním serveru, napište do Google za hledané heslo nápis site:adresa stránky - př.:
'ochrana site:www.env.cz' vyhledá všechno o ochraně na stránkách
Ministerstva životního prostředí (Jyxo nám pomáhá přímo svou nabídkou při
vyhledávání 'Dalších xx odkazů odtud'). Pro hledání konkrétního slova na nějaké
konkrétní stránce lze využít i klávesovou zkratku ctrl+F.
Fulltextové vyhledávání
nastupuje na řadu, když selhávají všechny možnosti obvyklých vyhledávání.
Seznam jej nabízí jako odkaz na konci vyhledávání klíčového slova či v
pokročilém hledání. Fulltextové vyhledávání však nebývá nic jiného, než
vyhledávání pozměněnou metodikou (u Seznamu metodika Jyxo). Pro hledání
konkrétního slovního spojení lze využít uvozovek - př.: "ochraně
přírody" vyhledává jen slovní spojení 'ochraně přírody'. K fulltextovému
vyhledávání na Centrum.cz více zde.
tipy na odkazy:
vyhledávací servery: http://www.jakpsatweb.cz/roboti.htm
hledání na internetu: http://www.pcsvet.cz/art/article.php?id=3995 http://www.sszeme-cestesin.cz/06_podpora_vyuky/vyt/internet/vyhledavani_informaci.htm
seznamy vyhledávačů: http://dosveta.zde.cz/ http://vyhledavace.wz.cz/ http://www.alenka.cz/
»»» tento příspěvek vyšel i v časopise O životě.cz
2004-07-29
Jaký má vlastně ta botanika smysl:
Lidé, kteří si myslí, že věda (a botanika tím spíše) má smysl, jsou pokládáni za nebezpečné (sobě i okolí). Věda podle některých vědců smysl nemá a je podle nich jen druhem zábavy, možností k prokázání vlastních kvalit (něco jako sportovní či luxusní auta - viz. souvislost se složitostí, finanční náročností... užívaných metod /cílem náročnost/). Na druhé straně jsou vědci sloužící vědě jako Bohu (cílem zodpovědné poznání pravdy). Další skupinou jsou vědci, kteří se snaží na vědě vydělat (určité obory - vzhledem k náročnosti a výdělečnosti dnes vzácnější), nebo ji mají jen jako zaměstnání (vykazování chození "do práce").
Kdyby botanika neměla žádný smysl, asi by tyto stránky neměly na co odkazovat (něčí 'zájem' ovšem není vždy argument svědčící pro 'smysl'). Minimálně lze předpokládat, že botanika je alespoň druhem zábavy (srovnejte pasivní komerční zábavu /pro peníze i tak trochu vnucenou/ s vlastním poznáváním, rozvíjením myšlení). Aplikované obory se ovšem také bez botaniky neobejdou, dodnes to tedy není jen věda pro vědu ('grantové agentury podporují jen smysluplné projekty'; na druhou stranu s nekomerční podporou české botaniky příliš počítat nelze, protože ta se prý nevyplatí, nikoho pořádně nezajímá a v ničím zájmu prý není nějaký takový zájem příliš oživovat /dalším přemýšlením tímto směrem lze dospět k nejrůznějším paradoxům a podivným tezím - smyslné poznání, výzkum a věda [jakou hodnotu má objev?] x to ostatní/).
Nové 'dobré druhy' naší květeny dodnes můžeme objevovat alespoň pro sebe (podle dostupných klíčů) a být tak i nositeli vědy (která sama o sobě jen na papíře nemá smysl, věda patří všem). Můžeme odhalovat nejrůznější tajemství rostlin, rostlinami se těšit, pěstovat je, léčit se jimi... A v tom nám může být botanika nápomocná.
2004-03-20
Internetové zdroje jsou již v současné době dobře dostupné, jsou pohodlným zdrojem informací, uživatelsky se s nimi obvykle snadno a příjemně pracuje (množství fotografií, často originální design, rychlost při vyhledávání informací...). Problematičtější je však otázka spolehlivosti a citovatelnosti takových zdrojů.
Úroveň nejrůznějších
internetových zdrojů je diskutována na příkladě české botaniky výše. Podívejme se ale blížeji na
tzv. databázové
projekty a publikace. Zárukou serióznosti těchto informačních zdrojů by měla být
jejich institucionální záštita. Ta je stejně důležitá i u tištěných publikací.
Institucionální zaštítění by mělo být zárukou, že poskytovaný informační zdroj
prochází alespoň nějakým recenzním řízením, jeho tvorbou se zabývají odborníci
a profesionálové. Komerční botanické databázové projekty jsou zřejmě výjimkou
(vývoj je nákladný, vlastní použití databází již náklady nepřináší, botanické
databázové informace si na sebe komerčně příliš vydělat nedovedou), zárukou
serióznosti by pak byla značka firmy.
Pokud jde o vlastní databázové
projekty, vznikají buď de novo, nebo se jedná o do určité míry spíše
mechanickou přepisovací záležitost (např. přepisování a digitalizace
karyologických dat z karyologických atlasů...). Při přepisování (i využití
scanerů s výstupy souborů formátů textových procesorů) vznikají chyby, které se
u zdrojových publikací nevyskytovaly, nicméně časem jsou tyto chyby snadno
odstranitelné (zvláště, pokud jsou pak slučovány duplicitně vzniklé zdroje, kde
nalezené nesrovnalosti upozorňují právě na možné chyby; uživatelé mohou rovněž
na chyby lehce upozornit). Vývojem databází lze dospět jak ke
kvalitativně, tak kvantitativně hodnotnějším informačním zdrojům, než těm v
papírové podobě. Vznik veřejně dostupných infozdrojů je ovšem také otázkou
ufinancování - umožnění přístupu k cenným informacím musí být výhodné jak
pro uživatele, tak pro autory informací (viz. autorská práva). Právě
digitalizace všech dostupných publikací a informací není ve srovnání s
klasickým publikováním až tak náročná a nákladná činnost, ale volné
zpřístupnění těchto informací na Internetu nic (snad kromě slávy) nemusí
nepřinášet autorům (za knihu se platí v obchodech, ale za prohlížení stránek na
Internetu se nikomu obvykle platit nemusí). To lze řešit financováním
informačních produktů pro Internet z veřejných zdrojů, ale cenné informace mohou
také zvyšovat atraktivitu komerčních stránek, které za ně pak jsou ochotny také
zaplatit. Tím, kdo nakonec dostane peníze za nové informace pro Internet (což
není nic jiného než elektronická síť - databáze), nemusí být autor stěžejních
informací (vědec - výzkumník), ale pouhý sepisovač těchto informací
(stačí ocitovat zdroje a můžete 'publikovat'). Každopádně opisovači a
sepisovači zlepšují dostupnost 'zašitých' informací a dokážou z nečtivých, ryze
databázových zdrojů udělat čtivé publikace. Do této kategorie spadají i pouzí
překladatelé cizojazyčných textů. Neodborní překladatelé se nezřídka bohužel
dopouštějí znásilňování odborných textů už díky tomu, že jim pořádně
nerozumějí. Vědci sami jen velmi neochotně překládají cizojazyčné texty,
protože sami jim rozumějí a podle nich už nikoho dalšího tyto texty zajímat
nemusí. Tato fakta předurčují kvalitu popularizačních tištěných překladů (chtít
po vědcích novou českou publikaci je poměrně velké troufalost), natož kvalitu
internetových zdrojů (kde se pitomosti mohou vyskytnout o to snadněji).
Papírové publikace = úpravy možné jen reprinty (vlastní tisk čehokoli je časově a finančně náročný), hledání vlastních informací je časově problematické až úmorné (vyhledání zastrčené publikace, listování v obsahu či rozsáhlém rejstříku, vlastní listování a opisování konečně nalezené informace, kterou stejně musíme přepsat do našeho elektronického dokumentu).
V některých případech je papírová publikace vyžadována (popis nových druhů). Elektronická publikace totiž prý nemusí projít recenzním institucionálním řízením, možné jsou její pozdější úpravy. Ani papírovým publikacím se však nevyhýbá publikace zavádějících či chybných údajů. Institucionální zaštítění lze deklarovat stejným způsobem, jak v případě papírové, tak v případě elektronické publikace. Pozdějším úpravám vlastních publikací lze i v případě elektronických publikací zamezit (neměnné dokumenty). K citovatelnosti dále. Osobně si dovedu jen těžko představit, že v budoucnu se vědci i v těchto případech budou stále držet jen papíru, neboť argumenty proti elektronickým publikacím nejsou nepřekonatelné.
Papírové publikace mají přes uvedené nevýhody i řadu výhod - nemusí se startovat (jako počítače), jsou použitelné v terénu, méně z nich bolí oči (snadněji se z nich učí), papír plesniví a bledne pomaleji než zastarávají paměťová média ( x digitální záznam je univerzální, uložením např. na serverech s potřebnými programy k jeho otevření lze zubu času také odolat). K papírové podobě publikace lze nakonec také dospět tiskem elektronického zdroje (čili vlastní tištěná publikace může opět vypadnout; mohu si také vytisknout, jen co mě zajímá). Zvláštní kapitolou jsou botanické klíče. Ten si doma jen těžko vytisknete na tenký papír a svážete do v terénu použitelné formy. Určování podle papírových klíčů v terénu má také své kouzlo. Naproti tomu pomocí elektronických klíčů můžete určit i jinak taxonomicky problematické druhy. Vyplněním požadovaného znakového souboru rostlinu můžete určit i s uvedenou pravděpodobností správného určení, můžete se znovu vrátit k právě těm sporným znakům a k dispozici můžeme mít i fotografii daného druhu. Ve složitých případech si taxonomové materiál z terénu odnášejí a použití elektronických klíčů jim práci jen urychlí. Vždy je však nutné mít na mysli, že počítače (stejně jako knihy) vědí jen to, co jsme do nich napsali. Pakliže se podle našeho zdroje daný druh v dané oblasti nevyskytuje (a nejedná se třeba o endemit vzdálených vysokohorských oblastí), neznamená to, že se v dané oblasti skutečně vyskytovat nemůže, či nemůže mít nějakou hodnotu znaku, kterou klíč neuvádí.
Myslíte, že přechod k databázové vědě je nevyhnutelný? Databáze si nyní šahají i na vědu článkovou alespoň prostřednictvím citací (takže se vlastně články stávají součástí databází), seriózní a významné časopisy vycházejí i ve své elektronické podobě. Díky databázovému přístupu se spíše neduplikují získané poznatky, můžeme kvantifikovat i výskyt určitých jevů (v karyologických databázích výskyt polyploidů apod. x výběr problému a 'vhodné' skupiny rostlin, pak jinak rozsáhlejším studiem nepodpořené obecné závěry). Osobně se domnívám, že ačkoli se objevitelskému nedatabázovému přístupu s klasickou článkovou publikací vyhnout nelze (oblast publikací vlastních objevů, nejen rozšiřování dat získaných standardními postupy), patří databázím budoucnost (to potvrzuje i jejich současný bouřlivý rozvoj). Např. článkové publikace nukleotidových sekvencí jsou při objemu získaných dat nesmyslné již dávno, databázové výstupy záhy vyplynuly z aktuálních potřeb. Tento jev je zobecnitelný. Nejdynamičtější oblasti vývoje přicházejí s novotami nejdříve (stejně jako zip byl původně snad patentem vesmírného programu). Každá oblast vědy v současnosti potřebuje disponovat ohromným množstvím dat. Data jsou databázována, stejně jako vlastní objevy (alespoň prostřednictvím citačních databází), přechod k databázové vědě je plynulý a patrně nezvratný.
K citacím elektronických zdrojů toho bylo napsáno již mnoho, namátkou lze odkázat na adresu zde či zde. Každý informační zdroj je citovatelný (doporučuji stránky Bibliografické citace). K citacím Internetu: Jen neseriózní instituce mění adresu svých stránek alespoň bez přesměrování. Citace méně seriózních zdrojů musí vyplívat z jejich citací, stejně jako v případě klasických publikací. Např. obecně známá je jiná serióznost a použitelnost informací z časopisů Květy, Živa či Preslia. Pokud jsou citovány nějaké firemní reklamní stránky, z jejich citace by měla vyplynout serióznost, stejně jako v případě citací klasických časopisů (fa Novák odkudsi x renomovaná firma). Citace dat ze seriózních databází (s uvedením datumu stažení, autorem dat, institucionálním zaštítěním...) by mohla být alespoň v budoucnu zcela normální.
2004-03-21
Psaní článků je hodně o tom,
jaký efekt očekáváte. Také není článek jako článek.
Na úvod bych rád uvedl, jaké že
články (potažmo časopisy) vůbec existují. Hrubé dělení je na články odborné a
články popularizační (případně pro vědce x odborníky x veřejnost). Články mohou
vycházet jak v tištěné, tak v té třeba i jen elektronické podobě (moc neplatí u
odborných časopisů). Ty nejdražší (řádově desítky tisíc korun za sešit)
časopisy si mohou dovolit odebírat jen velmi specializované odborné knihovny.
Naštěstí tyto časopisy jsou k nahlédnutí i pro veřejnost, čehož ovšem veřejnost
pro velkou odbornost (nesrozumitelnost) moc nevyužívá. Popularizační časopisy
jsou mnohem snáze dostupné, jsou pro velké množství lidí napsány srozumitelně,
ovšem nutno podotknout, že pro diskutabilní (často až neodbornou) recenzi v
těchto časopisech není nic moc nového a hlavně, jsou tu z vědeckého hlediska
často i chyby (a mnohdy nejde jen o špatný překlad cizojazyčných odborných
textů).
Výhody psaní článků
Psaní článků má řadu výhod a
čtenářům bych rád psaní článků doporučil. Při psaní článků se seznamujete s informačními
zdroji, získáváte přehled o zpracovávaném tématu, děláte zajímavou a zábavnou
činnost, můžete se s ostatními podělit o zajímavé informace či zážitky.
Redaktor Příroda.cz má za psaní článků volný prostor na serveru Ekostránek
(mail, webhosting). Jiné časopisy nabízejí pouhé potěšení ze psaní článků, jiné
komerční časopisy jsou ochotny za články i platit. Jestli si chcete psaním
článků přivydělat, je třeba vybrat si nejlépe nějaký tištěný, dobře známý a
čtený časopis. Nutno podotknout, že takové časopisy se nespokojí s úplně
povrchním člením a článků mají obvykle na výběr, takže se jedná o úspěch, pokud
se Vám podaří nějaký takový článek 'udat'. Celkem v ceně jsou kvalitní
fotografie, nicméně na jejich pořízení potřebujete také poměrně kvalitní vybavení
(které je také v ceně).
Nevýhody psaní článků
Za své články nesete
zodpovědnost. Dobré časopisy Vám nekvalitní článek s věcnými chybami nevezmou,
horší časopisy ano, a pak máte také články jen pro ostudu. Vědecké prostředí
popularizační články neoceňuje (není to nic, kde by se zvlášť uplatnily
výsledky vlastního výzkumu a odborného růstu). V neposlední řadě Vám psaní
článků bere čas.
Odborné články jen pro vyvolené
Za odborné články se dávají i
vědecké tituly a odvíjí se od nich plat vědeckých pracovníků. Bohužel aby Vám
kvalitní odborný časopis článek vzal, je vhodné být nějak institucionálně
zaštítěný a za článek musíte někdy i platit. Vědecké instituce Vám prostředky
na odborné publikace poskytnou, ale to musíte být nejlépe jejich zaměstnanci.
Abyste mohli být zaměstnanci, musíte mít odborné vzdělání a především zapadat
do jakési nepsané koncepce dané instituce. Jinými slovy, i když peníze na
výzkum nepotřebujete (děláte třeba vztahy opylovačů a rostlin bez využití
molekulárních metod), stejně pokud 'nejste pohodlní' (nezapadáte do koncepce
ústavu), tak Vás institucionálně nikdo nezaštítí a Vaše publikační možnosti
jsou silně omezeny. Zamyšlení nad koncepcemi je zde.
Význam článků
Články slouží k předávání
informací mezi lidmi. Odborné články posouvají hranice poznání lidstva (vědění
vědců), popularizační články toto poznání zprostředkovávají 'prostému lidu'.
Vědecký význam popularizačních článků bývá v současnosti přehlížen, ačkoli tyto
články umožňují prakticky aplikovat poznání právě nejširší veřejností, umožňují
kontrolu vědců, dobře napsané články mohou vychovávat nové generace k lepšímu
přístupu k Přírodě apod.
Na závěr
Některým lidem je občas předhazováno,
že opakovaně publikují v podstatě tytéž informace (jen mění časopisy) nebo
nepublikují vlastní poznatky. Nicméně některé postupy a poznatky se nemění a je
třeba je vydávat s postupem času opakovaně, rovněž se hodí tyto informace
zpřístupňovat různým lidem (potažmo tytéž informace dávat do různých časopisů s
různou čtenářskou obcí). Pakliže publikované informace jsou korektní a autor
jim rozumí, nevidím důvod, proč by je nemohl publikovat v případě zájmu
opakovaně. A je také jasné, že obecné informace v úvodech nějakých
specializovaných článků by měl dodávat odborník, který ovšem poznatky v dodaném
úvodu nemusel sám objevit, ale vyzná se v problematice a dodá korektní
informace (a body jsou tu myslím navíc, když dokáží spolupracovat odborníci různě
zaměření, tedy nejen specialisté ve vlastních specializovaných časopisech).
2005-09-24
V očích nebotanika by měl být botanik tichý zpytec
popisující, kde která kytička roste, jak vypadá a jak se jmenuje latinsky. Kdo
se nad botanikou více zamyslí, domyslí si i popis rostlinných společenstev (jak
se liší louka od lesa), procesů probíhajících v rostlinách (fotosyntéza) a jevů
spojených s rostlinami (opylování, šíření semen, evoluce...). Pak můžeme dojít
i na problematiku užitkových a pěstovaných rostlin. Botanika je dnes ale trochu
něco jiného, než před 100 lety.
Slovo botanik může leckomu připomínat právě
staré časy. Zahradníkům při vyslovení slova botanik ale může naskočit i husí
kůže - změny názvů rostlin, zájem o bezsmyslné skutečnosti (na otázku jako
'proč mě na zahradě mrkev neroste...' botanici nemusí znát odpověď). Na druhou
stranu se dnes botanici nezbytně zabývají rostlinami na biosystematické či
molekulárně biologické úrovni, používají náročné metody (vysoce vědecké
laboratorní přístupy, statistika apod.), mezinárodní vědecké informační
databáze...
Řada nezasvěcených lidí považuje botaniku za ospalou konzervativní 'vědu'. V mnoha ohledech je ale opak pravdou. Stále je na světě i u nás popisováno množství nových druhů (různé hodnoty), dozvídáme se mnoho nového o populační dynamice rostlin, stále více rozumíme rostlinným společenstvům, od základů se ve světle nových poznatků přetváří botanický systém, máme stále novější poznatky o evoluci rostlin. Botanika je aplikovatelná v ochraně přírody, pěstitelství, zemědělství, lesnictví, farmacii, ukájí ale také zájem mnoha zájemců o samotné poznání něčeho zajímavého. I když pomineme možná ne velký přínos a význam této vědy přímo pro přežití lidstva a pro ukojení jeho spotřebních potřeb, v porovnání s jinými obory je přínos botaniky určitě nemalý - proč objevovat příhodné podmínky pro přežití lidstva v kosmu, když nejsme schopni zajistit vlastní přežití a poznání na rodné Zemi?
Českou botaniku lze rozdělit na odbornou
(lokální x s mezinárodním dopadem) a popularizační. Naši odborníci mají i ve
světě dobré jméno. Našim botanikům snad lze vytknout přílišnou (systémově
nastavenou) zaměřenost na granty (finanční podpora 'smysluplných' projektů) a
'impakty' (vědecky významné mezinárodní publikace), ale zrovna popularizace
příliš populární není. Jakoby neexistovalo nic mezi 'vědou' a popularizací.
České popularizační weby a publikace jsou tak často spíše záležitostí 'hlupáků'
zainteresovaných do botaniky srdcem. Impaktové publikace posouvají
hranice poznání oboru, popularizace odchovává mladé vědce a vytváří
veřejné povědomí, takže pro každou banalitu nemusíme vyhledávat odborníky
(vymaňujeme se z mantinelů rigidních oborů).
Je těžké nestraně hodnotit botaniku coby student botaniky jedné přírodovědecké fakulty. Jiný pohled na tu botaniku jistě mají geobotanici a systematičtí botanici, jinak botaniku vnímají lesničtí a zemědělští botanici, zcela jinak vidí botaniku lidé nijak biologicky nezainteresovaní (každý máme tendenci vyzdvihovat 'to svoje').
»»» tento příspěvek vyšel i v časopise Příroda.cz
2004-04-12
Zkuste si ty kytky zapamatovat bez mnemotechnických pomůcek. Dvě či více podobných kytek se nějak liší v nějakém zásadním znaku, ale jak ty jména k těm kytkám patří?
Tuto otázku často řeší i profesionálové,
přemýšlením nad jmény rostlin lze dojít k obecně známým, ale i netušeným
spojitostem a skutečnostem. Řadu pomůcek si vytváříme při vlastním studiu,
někdy je škoda, že se nijak nerozšíří v obecné povědomí a neulehčí tak studium
kolegům. Některé pomůcky platí z neznámých důvodů univerzálně (např. 'bahenní'
znamená obvykle barevnější než ostatní druhy - lem zubů lodyžních pochev u
přesličky bahenní x p. poříční), pro změnu problémem jiných může být jejich
nadčasovost ('kapitalističtí černoši' u divizen). Posuďte sami a případně nám
zašlete své zkušenosti s botanickou mnemotechnikou. Otevřeným tématem může být
i vlastní terminologie. Víte, co to jsou 'ščagéle' a 'camfrňousky'?
· bez a zimolez černý mají duši
větví bílou narozdíl od našich dalších příbuzných druhů (jaký paradox...)
· dub letní má šortky na bázi
listů a žaludy na dlouhé stopce, zatímco dub zimní má jen klínovitou bázi listů
a žaludy na krátké stopce, protože se na víc se pro zimu nezmohl
· černýš lesní řve na lesy, proto
má otevřenější květy oproti č. lučnímu
· divizny s černými tyčinkami se
liší: Rakušáci jsou nám blížeji než kapitalističtí černoši, proto má divizna
rakouská srdčitou bázi listů
2004-07-20
Jak mají obyčejného člověka zajímat rostliny ve volné přírodě, když ho profesionál může uzemnit svými znalostmi a znalost volné přírody nikomu nic přímo nepřináší (narozdíl třeba od zahrádky). Od této skutečnosti se pak odvíjí mnoho důsledků - neznalost a nezájem o přírodní hodnoty obyčejného člověka vede k 1) nenapravitelnému ničení přírody (těžko přesvědčíte člověka, který se chce rychle dopravovat autem, že zničení Středohoří či Ráje výstavbou rychlostní komunikace, je krokem nevratným a v důsledku neuspokojivým, zejména když tu existuje železniční alternativa /nepřesvědčitelnost pak dává moc lidem, kteří o této výstavbě rozhodují/) a 2) deformovanému přístupu člověka k přírodě (profesionál, znalý amatér x ti ostatní). Profesionálové, pomáhejte 'obyčejným' lidem nenuceným způsobem poznávat přírodu, ukažte lidem opravdové přírodní hodnoty!
Dříve byl přístup člověka k přírodě trochu odlišný. Člověk byl vázaný vztahem k půdě, změny přírody kolem sebe musel vnímat jen přímo (žádné zpravodajství), zdravá příroda byla všude kolem (pohled do kraje bez komínů, drátů, silnic...), znalosti přírody byly odlišné. Dnes se přírodou nezabýváme pro přímý užitek, ale pro peníze jako profesionálové (cílem maximální výtěžnost z přírody pro uspokojení nejrůznějších lidských potřeb /zemědělství, medicína, turistický ruch.../, či je cílem profesionální přírodovědectví /které by zase mělo přinést větší výtěžnost či údajně efektivnější ochranu přírody/). Můžeme být i znalí amatérové - svými znalostmi musíme předčít okolí, znát fakta a investovat do svého koníčku, jinak to prý zase nemá smysl. No nezní to absurdně? A co teprve vyhlašování chráněných druhů těmi a pro ty, kteří je vůbec poznají? (-tatáž skupina lidí, nicméně chráněné druhy opravdu mohou být dobrým argumentem pro zachování kusu přírody). Vůbec největším paradoxem dnešní doby je ochrana přírody pomocí papíru (ochránci přírody jsou jím zavaleni a ti co o ochraně rozhodují, pracují prakticky jen s papírem - kdepak jezdit do terénu...) nebo počítačového modelování (asi bychom žasli, jak se pomocí různých programů neustále vypočítává co nejefektivnější ochrana různých území). Další zajímavé zamyšlení je ohodnocování ničení životního prostředí (zkrátka kdy se vyplatí něco zničit - bohužel ekologická daň a internalizace negativních externalit k nám zatím nedorazily /známe pouze obejitelné zákony na ochranu přírody/ a ekonomové a stavební inženýři si nezřídka dělají skoro co chtějí /jejich zájem 'převyšuje' zájem přírody/), jak přírodu dokáže chránit soukromé vlastnictví (kdo má přírodu rád, nepotřebuje ji vlastnit - tak to bohužel pravda není, pozemkové spolky ČSOP jsou toho v dnešním kapitalizmu důkazem: nejlepší ochranou vzácných lokalit je jejich vlastnění ochránci přírody) a jak je možné se ochranou přírody živit. Samotné slovo 'příroda' je přitom velmi účelový termín - řada přírodovědců do tohoto termínu nezahrnuje lidské výtvory (x květnaté louky bohaté díky každoročnímu sečení, rybníkářské oblasti bohaté ornitofaunou, pěstované rostliny ve městech, rostliny šířené člověkem, ani lidskou výstavbu ledaskdo nebere za součást neživé přírody /a příroda je přitom všude kolem nás a v nás/).
Zatímco dříve byl člověk nevyhnutelně
uvědomělý (poškození přírody se ho
dotýkalo přímo, tehdejší technika masové ničení přírody neumožňovala,
neopakovaly se jen nějaká fakta /mezi znalostí a uvědoměním je někdy propastný
rozdíl/, ale dělalo se prostě to, co mělo smysl), dnes je uvědomělost
jakýmsi přepychem (nemá smysl, pokud se za to nedávají peníze, dokáže to
každý nebo se o tom nedá pořádně mluvit u piva). Náš vztah k přírodě je patrně
dosti zdeformovaný. V zájmu obyčejného člověka poznání přírody prý ani není (x
smysluplnější zábava), na druhé straně opakovači faktů a popisovači coby
výletní kompetentní profesionálové či znalí smysluplní amatérové, milovníci
klidu mimo ruch, nad který by se nakonec povznesli i tady, asi skutečně přírodu
nezachrání. Aby tu zbytky přírody zůstaly zachovány, je třeba začít asi u
obyčejného člověka, přehodnocováním žebříčků hodnot a připomenutím naší
závislosti a souvztažnosti k přírodě (třeba výsadbou stromků, senosečemi,
děláním krmítek pro ptáky...). Jako naprosté selhání inteligence a citu
je možno považovat současnou výuku přírodovědy (biologie, zeměpisu x
přírodozpytu, domovinozpytu) na školách nižšího stupně - učitelé vůbec neučí vnímat
třeba krásu živého rostlinného těla a 'poznávat srdcem' (odkazují na několik
fotografií a nákresů v učebnicích, cvičí maximálně tak paměť žáků známkováním
množství zapamatovaných informací o vybraných modelových organizmech), zamýšlet
se nad ochranou přírody a zkrášlováním domoviny (ochrana přírody = netrhejte
chráněné kytky, recyklujte odpad, šetřete energii - a přesto, nebo právě proto,
jsou tu pak prasata, kterým je to všechno jedno, protože smyslem jejich života
je hraní počítačových her, ježdění co nejdražším autem nebo chlastání někde v
hospodě se slovy, že mají svůj rozum /pohodlnější a vycházející z velmi
omezeného množství chápaných informací/).
A kdo jiný než člověk (my) by
měl usměrnit působení člověka (nás)?
doporučené: Živá příroda a počítače (Příroda.cz)
2004-04-12
'Věda'
x 'věda':
1) dělat jen co zajímá co
nejvíce lidí (je módní), co přináší hlavně peníze (instituce podporují), dělat
cokoli pro společenská ocenění (v podobě diplomů, titulů, cen...), psát o duchovních
hodnotách (se kterými se nikdo už ani neztotožňuje) a o hypotézách, co by se
asi mělo (dálniční ekologové, kouřící lékaři...), mít vyšší úroveň než kolegové
a podřízení (znemožňováním odborného růstu), používat složité a náročné metody
a aplikace (které samy o sobě smysl nemají)
2) dělat, co zajímá jen málokoho
(x může přinést efekt pro lidstvo), přináší nepřímý nebo alespoň jinak těžko
dosažitelný ne nedůležitý užitek (x nějaký užitek), co přesahuje hranice oboru
(x nepočítá se již do hranice oboru), psát vyčerpávající knihy (které se už
číst nedají)
Věda má naplňovat: poptávku společnosti po nových
technologiích, aplikacích, ekonomickém efektu, něčího nějakého zájmu,
zachraňuje a konzervuje hmotné i nehmotné statky velkého významu
Co bychom byli bez vědy? A tak
snad abychom raději střídali potraviny a léky (a nebezpečné přísady a
vlastnosti některých se tak mísily a jakoby ředily), tvářili se, že nám vlastně
o nic nejde, raději nepřemýšleli o našich vedoucích a nehodnotili vědce,
nestarali se o vlastní okolí a prostředí?
Věda patří všem a je vlastně i
druhem umění (popisu, chápání, schopnosti aplikace). Smyslnost vědy je spojena
nezřídka spíše s přesvědčením (smyslnosti x nesmyslnosti). Bez smyslu lze
udělat jen velmi málo práce, nuda bez vědy přináší obecný úpadek. Věda hledá
smyslnou pravdu!
Moderní věda: spoléhat na přímé svědectví než
na tradice předávané knihami (díla klasiků, 'klasičtí mudrci'); úvahy musejí
být kontrolovány pozorováním a pokusy (ani nejsvůdnější teorii nelze přijmout,
není-li podpořena fakty; testování
falsifikovatelných hypotéz)
2004-07-18
Jakou hodnotu má v dnešní
době objev? Objev má hodnotu, má-li smysl – je za něj někdo ochoten zaplatit
(obohacuje ho třeba i jen vnitřně), přináší nebo potenciálně od něho lze
očekávat úsporu drahocenné práce, času a energie. Jenže jak je to
s botanickými objevy? Že má nějaká kytka ve skutečnosti obvykle víc
okvětních lístků, než u ní napočítal nějaký povrchní botanik v minulosti
(o problematice chlupů nemluvě), že zmíněná kytka roste na nějaké dosud
neevidované lokalitě (je-li to jen trochu vzácnější kytka), to asi nejsou
objevy, které by měnily svět.
V zásadě jsou dva druhy
objevů – někdo něco změří, co nikdo před ním prostě neměřil, a čím víc má
naměřených výsledků a používá co nejnáročnější metody, tím je větší frajer x
někdo z dostupných údajů vydedukuje díky své mimořádné inteligenci nějakou
novou převratnou hypotézu (třeba teorii relativity) nebo myšlenku, jak lze něco
dělat jinak - lépe (to, jestli je novinka opravdu zlepšením, musí ale někdy
naneštěstí prověřit teprve čas). Nikdo na světě přitom ani s moderními
informačními databázemi nemůže zaručit, že Váš objev dosud nikdo před Vámi
neobjevil (nepopsal). Monopol na objevy dnes mají profesionální vědci, protože
bez nějakého institucionálního zaštítění (alespoň z dob studia) lze jen těžko
získávat prostředky na výzkum, publikovat nebo i vážně oslovovat nějaké
komerční firmy.
Opět jsem narazil na paradoxy.
Naučit se něco měřit a měření pak tisíckrát opakovat, je vyžadováno třeba při
vypracovávání diplomových prací. Diplomka s pěti stránkami geniálního
textu, popisující nějakou převratnou hypotézu nebo plná metodických nápadů a
nápadivosti, se prostě nedá dost dobře obhájit, protože oponent v takovém
případě může suše sdělit, že student se práci příliš nevěnoval (i kdyby myšlenkové
pochody a odborné diskuse nadanému studentovi zabíraly sebevíce času). Je
pravda, že ke geniálním myšlenkám a převratným závěrům lze obvykle dospět
teprve po velkém úsilí, platnost převratné hypotézy je třeba alespoň předběžně
nějak dokázat (a čím převratnější hypotéza to je, tím obtížněji se obhajuje -
je to něco ve své době neuvěřitelného) a metodické nápady v rámci možností
prověřit (což by měl nejlépe udělat autor - druhá osoba má obvykle také nápady
a nechce se jí dokazovat něco, na co přišel kolega a čemuž by kolega měl
rozumět nejlépe), ale něco takového prostě zdaleka nemusí obarvit tolik stran
inkoustem z tiskárny, jako pisatel popisující, jak prostě měřil a měřil
(co všechno, jak důkladně, ale nakonec bez nějakého přínosného výsledku). Samotné
mechanické měření může otupovat mysl a přitom objev většího významu může
přinést i zaměstnanec pracující denně ne osm, ale třeba jen dvě hodiny. Zkrátka
mimořádné nevyhnutelné úsilí, stejně jako mimořádné objevy, musí být
odpovídajícím způsobem ohodnoceny. Stejné je to u řešení grantů nebo u
vědeckého zaměstnaneckého poměru – proč je nejdůležitější správně vyplňovat
formuláře, prokazovat práci (odpracovaný čas) nebo získávat větší odměnu za
projekty co nejnákladnější? Jak tyto parametry souvisí s ohodnocením
velikosti objevů?
Co dnes hýbe moderní botanikou je měření variability
(morfologické, cytologické), zjišťování reprodukčních způsobů, evoluční analýzy
a klasifikace rostlinných společenstev. Znalost morfologické variability
umožňuje lepší klasifikaci organizmů, znalost cytologické variability řeší
třeba problémy postglaciálních migrací rostlin a údajně je použitelná i ve
výzkumu rakoviny, zjišťování reprodukčních způsobů je důležité v ochraně
vzácných druhů a likvidaci druhů invazních, u evolučních analýz a neustálého
překlasifikovávání vegetace na různých místech u nás mně úplně smyl nedochází
(snad, že na různé struktury bude možno při léčbě nahlížet z evolučního
hlediska /slepé střevo - jen rudiment, lze bez obav odstranit/, a když bude
použito více barviček v mapách, asi se zvýší produktivita luk a lesů???). Je
zajímavé, že autoři moderního botanického výzkumu dělají asi poměrně málo prací
na zakázku ochrany přírody, potřeby vývoje nových léčiv, zvýšení užitkovosti
apod. Při jejich prezentaci je důležité, aby prokázali nadšení a zájem, aby
projev byl plynulý, logický a poutavý, aby ho se zaujetím vstřebala co největší
část obecenstva či komise (obvykle jde o kamarádské vztahy a ti, co se s někým
nekamarádí a dělají trochu jinak tématicky orientovanou práci /nedej bože mají
odlišný světonázor/, mají prostě smůlu - nikoho nezajímají, setkal jsem se i s
posměchem i veřejnými 'anonymními' urážkami do debilů jménem celé katedry z úst
některých populárních opilců /opakovaně, a to dokonce před Vánoci a na Nový
rok/, no ale každý může mít jiné zkušenosti). Po smyslu pro lidstvo a
ekonomické návratnosti se při těchto prezentacích obvykle raději nikdo nepídí a
argumentuje se slovy, že jde o 'základní výzkum' a že 'scientia est potentia'
(patrně nelze cíleně něco objevit na objednávku, ale objevy zpětně mohou
přinést aplikace třeba právě v ochraně přírody x při podávání grantů musí být
objev dopředu známý, nebo alespoň dotace deklarovatelně účelně využité; x kdyby
se v botanice u nás dalo ziskově podnikat nebo získávat odpovědné politické
funkce, asi by byl režim poněkud odlišný).
A jak to je s objevy díky mezioborové
spolupráci? Sám se zabývám hlavně taxonomií a reprodukční biologií
magnólií. V oblasti taxonomie jsem zavadil i např. o chemotaxonomii (sekundární
metabolity) a v reprodukční biologii o opylovače. V obou případech jsem navázal
spolupráci s Ústavem organické chemie a biochemie. Zdá se, že do spolupráce
vnesu své botanické znalosti a nelze vyloučit publikace i v chemických či
biomedicínských časopisech - to ovšem nejsou časopisy botanické a je tedy
otázkou, zda mi tyto publikace uzná botanické vědecké vedení. Věřím, že ano,
protože samotní chemici jsou poněkud vzdáleni botanice a řada důležitých
vědeckých objevů by bez spolupráce nespatřila světlo světa. Dá se dokonce
tvrdit, že kdo publikuje pouze v časopisech své vlastní specializace, je pouhým
omezencem a nedokáže mít širší nadhled na řešení problémů. Zejména tito
omezenci jsou schopni argumentovat nezajímavostí publikací v časopisech jiné
specializace - smysl má prý to, co je schopno botanické kolegium zhodnotit po
odborné stránce (co je to za časopisy, kde se publikuje) a na čem se u nás
takzvaně dělá (když prý se u nás dělá taxonomie planých kytek, nemůže si nikdo
přijít s objevy hraničícími se zahradnictvím, medicínou nebo biochemií, i když
nikde není napsáno, že tyto objevy jsou zakázané a podle názoru nezasvěcence od
kamenných univerzit zvučného jména dokonce i očekávatelné). V těchto případech
je možno hovořit o zkostnatělosti systému, a pakliže platí ekologické pravidlo
'čím větší specializace, tím větší náchylnost k vymření při již malé změně
okolního prostředí', asi bude vědecký potenciál našeho pracoviště, po možná i
mimořádných objevech, náhle vyčerpán. V žádném případě by tedy pravidla nějakého
vědeckého pracoviště neměla znemožňovat výzkum hraničící s vymezením hlavní
oblasti zájmu tohoto pracoviště. Překonání hranic vlastního oboru by nemělo být
na závadu - naopak, mělo by se vyplácet.
Nutné je vzpomenout na vlastně
také vědecké pracovníky, kteří však nepřinášejí objevy, ale vědu 'jen'
přibližují veřejnosti – popularizátoři, učitelé. Je zřejmé, že pokud by tito
pracovníci neexistovali, veřejnost by nevěděla, proč má vědu podporovat. Klasický
vědec se zabývá čímsi nepochopitelným i nákladným, za své objevy a práci
získává vědecká ohodnocení (tituly) a veřejnost to má platit a podporovat? Ano,
a právě přiblížení výsledků vědecké práce a jejich využití v praxi 'obyčejnými'
lidmi, to je velmi důležité. Nejhorší je situace, kdy vědci odtažení od prosté
reality, chtějí na něco prostředky a lidé jim na ty jejich 'pitomosti' už
nechtějí přispívat, protože novým věcem nedůvěřují, nerozumějí nebo se jich
dokonce hystericky bojí (genetické inženýrství, jaderná energetika,
elektronická informatika...). Je také velká škoda, že na produkty
popularizátorů 'vědci' hledí skrz prsty - popularizační článek nikdy nebude
článkem impaktovým a lze proti takovému článku namítnout, že ho dokáže udělat
'každý'. Omyl, kvalitní popularizace je uměním, popularizátor musí mít povědomí
o tom, co je třeba zdůraznit a co už není třeba zmiňovat vůbec, jak článek
udělat co nejčtivější, jak zjednodušením popisu neudělat z nějaké informace
vysloveně chybné tvrzení, jak se vyhnout nebo vysvětlit příliš odborné termíny
apod. Velmi vhodné je, když své poznatky dokáže popularizovat sám vědec a
nejlepší případ je opět spolupráce s popularizátorem (srozumitelný text bez
zásadních věcných chyb). Jestli si někdo myslí, že psaní článků třeba do
přírodovědného časopisu Živa je popularizace, nemá docela pravdu. Přírodovědný
časopis čtou přírodovědci, ale laická veřejnost čte Vlastu, Květy, denní noviny
apod. Právě popularizace v časopisech, kde se setkávají nejrůznější články a
díky kterým si laická veřejnost dělá obrázek o světě kolem sebe, ta je velmi
důležitá, i když články zde mohou kdejakému odborníkovi zavánět primitivizmem.
Dá se říci, že špičkoví vědci posouvají obor 'dopředu' (zabývat se povrchností
nemohou), popularizátoři vytvářejí veřejné mínění.
2005-03-18
Řešení důležitých otázek
souvisejících rostlinami:
(vědět
a dělat, co nedokáže každý, co má smysl)
Jak se liší louka od lesa, kde která kytka roste, jak která kytka vypadá, jak kytky chránit, co se děje v kytkách, jak kytky pěstovat, jak kytky využívat, povídánky o rostlinách...
Co, jak, proč (kdy, kdo)?
pozn.: I kytičky mají své
doktory!
2004-04-16
Nejdůležitější krok, jak se stát botanikem, máte již za sebou - o botaniku máte zájem, jinak byste tuhle stránku nečetli. Nyní máte plno možností, jak svůj zájem prohloubit. V současnosti máte k dispozici množství botanických publikací, botanický internet, můžete navštívit akce s botanickou tématikou... Pokud to s botanikou myslíte vážněji, lze doporučit několik obecných rad.
Na začátku je dobré naučit se pár kytek poznávat. Za naše v současnosti nejkvalitnější souborné botanické publikace je považována Květena ČR (více zde, dosud však nevyšly všechny díly) a Klíč ke květeně ČR (zde). Další dobré botanické publikace jsou uvedeny například zde, pro začátek je dobré začít s nějakou barevnou, rozsahem a obsahem stravitelnější publikací. Průvodcem botanickým internetem Vám může být i Botanika nikde. O rostlinách se můžete mnohé dozvědět například na akcích ČBS (viz. aktuality, je výhodné stát se členem). Vyhlášenými akcemi jsou jarní exkurze (vstup zdarma, o kytkách s odborníky v terénu, foto), floristické kurzy (vstup neomezený, cena lidová) a přednáškové cykly (zde + místní pobočky). S botaniky se lze setkat ale i na různých ochranářských akcích... (Rýchory, akce Dětí země či ČSOP...).
Botanické odborné vzdělání nabízejí různé vysoké školy. Tradiční přírodovědné katedry botaniky jsou v Praze, Brně, Olomouci a Českých Budějovicích. Ilustrační průvodce studiem geobotaniky je např. zde. Profesionálům bývá práce zálibou.
doporučené Svet práce - botanik
2004-04-18
Fenomén krásných kytek:
Krásné kytky jsou podle všeho
zejména ty s velkými, voňavými a barevnými květy. Za královny květin jsou tradičně
považovány růže, někdy i lilie, magnólie, orchideje, pivoňky... Méně často je
vyzdvihována krása neobvyklých listů či plodů. Květy skrývají mnohá tajemství
spojená se svým vývojem (evolučním - vypozorovatelné trendy u různých skupin x
jednotlivých květů - stačí srovnat několik květů vedle sebe nebo jeden
pozorovat několik dní), opylováním či opylovači, barevností či tvarovou
variabilitou (významné determinační znaky související často i se systematikou).
Každá kytka na světě je krásná a inspirující, každá ale svým způsobem. I krásné
kytky mohou píchat, přinášet smůlu a závist, někdy dokonce měnit člověka.
2004-04-22
Určování
a uchovávání rostlin:
Botanici mají neustálou potřebu
rostliny určovat a pojmenovávat. Dobrý botanik se dřív poznal podle toho, kolik
rostlin byl schopen určit (a popsat, kde která kytka roste a jak vlastně
vypadá). Kvalita moderního botanika je dnes posuzována spíše podle jeho
publikací v odborných časopisech a účasti na řešení nejrůznějších grantů
(metodicky náročných projektů). Botanici, kteří ty 'kytky umí', jsou
mezi námi naštěstí stále. Poznáte je podle toho, že jim dělá problémy určit
druhy běžných rodů jako je pampeliška, ostružiník či kontryhel (třeba
ostružiníků je u nás více než 100 'malých' druhů, které běžný botanik neřeší).
Setkat se s těmito botaniky můžete na různých exkurzích, rádi Vám řeknou
'pohádky' i o běžných rostlinách (a nepochybně také poznáte, co znamená
'botanické tempo'). Určovat rostliny se ale můžete naučit i sami podle
dostupných klíčů. Pro začátek se příliš nedoporučují vyčerpávající vědecké
publikace, ale běžné obrázkové publikace (viz článek na Příroda.cz). Získáte tak nejprve přehled o běžných druzích,
pak je možno se pustit do 'špeků' a zapeklitostí. Prověřit své skutečné znalosti
je možno na botanických exkurzích (viz Botanika nikde - aktuality), poznávacích soutěžích (školní
soutěže, akce ČSOP apod.), nebo v botanických zahradách, kde jsou rostliny
opatřeny cedulkami. Nevýhodou samoučství je, že si nemůžete být jistí správnou
determinací a determinace zabírá moc času. Spoustu věcí se naučíte, když je
slyšíte, o spoustě determinačních znaků se navíc nedočtete, proto je vhodné
navštěvovat různé botanické exkurze, kde se rostliny opravdu 'naučíte'.
Určenou rostlinu je vhodné si
nějak uchovat pro možnost pozdějšího připomenutí, nebo pro přeurčení odborníky.
Nejjednodušším způsobem uchování bylo herbářování. Je
to pro živé rostliny destrukční metoda, jejíž aplikaci vůbec nelze doporučit na
rostliny chráněné zákonem (výjimkou je jedině případ vědeckého studia v zájmu
ochrany vlastních druhů /taxonů/). Utrženou rostlinu přeneste domů v igelitovém
pytlíku. Důležité je zachování květů, plodů či listů, někdy odběr vyžaduje.
Vhodné jsou záznamy, kde jste rostlinu našli (louka tam a tam), jakou měla
barvu květů či zda tvořila výběžky či trsy, protože tyto informace jinak
zachovat nelze. Rostlinu rozprostřete do novin a poté lisujte v tvrdých deskách
zatěžkanými třeba knihami. Pozor na plesnivění, noviny a rostliny je nutno
překládat. Herbářová kytka ('seno') je plochá a vybledlá či zčernalá, ale tvar
listů, chlupatost, znaky na květech apod. jsou u ní zachovány. Pakliže Vaše
herbářové položky nemají dokumentační charakter (doklad růstu nějakého taxonu
na nějaké lokalitě apod.), největším přínosem pro Vás bude, že díky opakovanému
kontaktu s herbářovanou rostlinou se tu rostlinu 'naučíte' (daný druh později
bezpečně poznáte). Samozřejmě například třímetrový kaktus asi těžko zalisujete
a v těchto případech Vám poradí následující literatura. Psaní sched a informace
o herbářích jsou zde.
·
Peciar
V. (2004); Jak si uděláme herbář In. Velká kniha rostlin, hornin, minerálů a zkamenělin: 274-286
·
Hoffmannová
E. (1984); Jak založit herbář; Mladá fronta
·
Křísa
B., Prášil K. (1994); Sběr, preparace a konzervace rostlinného materiálu; PřF
UK v Praze
Mnohem atraktivnější metodou je focení rostlin. O výhodách klasické a digitální fotografie již snad není třeba se rozepisovat. Výhodou vlastní fotografie proti herbáři je její skladnost a možnost záznamu barev (vzhledem k různým možnostem nastavení fotoaparátů a zobrazovací techniky to bohužel zní jako sci-fi), nevýhodou cena a fakt, že nemusíme vždy zachytit všechny důležité detaily rostlin (můžete ale také vyfotit konkrétní lokalitu).
Jinak je samozřejmě možno si rostliny kreslit nebo scanovat
(scanovat se dají třeba i šišky). Naprostý nesmysl je rostliny kopírovat na
černobílé kopírce :-))
2005-01-18
Rozhovor s Tomášem Černým (PGS geobotanik, PřF UK v Praze, foto)
*Co Tě přivedlo k botanice?
Hledal jsem tajemství přírody, dobrý vliv na mne měli i rodiče (výlety do přírody). Z publikací mne pak asi nejvíce oslovily Naše květiny od Deyla a Híska (zde)... Osobně nemám rád antropogenní věci, příroda nikdy nezklame.
*Jaký má podle Tebe smysl botanika a Tvá práce?
Společnost ovlivňuje i nehmotné statky a mne tento vliv zajímá (věda je vlastně praktickou stránkou hledání nehmotného). Vezměme takovou biodiverzitu - není to nic hmotného, člověk to ovlivňuje, svého vlivu by si měl být vědom. Zabývám se biodiverzitou rostlin, alespoň z hlediska etického je biodiverzita důležitá. Smysl botaniky - jaký smysl má věda?
*Co děláš, když se zrovna nezabýváš botanikou?
Patřím botanice duší i tělem, obcuji s květenou českou.... Botanikou se aktivně nezabývám snad jen když spím. Z ostatních zálib mne zajímá například turistika (to ovšem zase jezdím za kytičkami).
*Co si myslíš o české botanice, českém botanickém webu?
Český botanický web je
nedoceněný a má své rezervy, naproti tomu úroveň českého bot. webu není špatná.
Profesionálové si bohužel tvorbu webu nemohou dovolit (není to nijak
podporované).
»»» tento příspěvek vyšel i v časopise O životě.cz
2004-04-13
__________________________________________________________
JJ. (ten co to tu spáchal)
Ke kytkám mě přivedla asi Velká
kniha rostlin, minerálů a zkamenělin, zejména její krásné ilustrace. S rodiči jsem
na výlety za přírodou moc nejezdil, k rostlinozpytu jsem dospěl sám. Smyslem
botaniky jsem se zabýval již výše (smysl má, nejde jen o
'dosahování něčeho'). Za omezence jen na 'botaniku' se nepovažuji. Český web
myslím smysl má, s jeho tvorbou by profesionálové pomáhat měli (nakonec
například fotky se hodí i profesionálům do nejrůznějších prezentací a tvorba
webů je může obohatit a být jim zálibou).
Velmi mě mrzí, že mám kolegy,
kteří mi dokážou akorát nadávat do debilů (a to jménem celé mé domovské katedry
a veřejně). Proč to tu píšu? Rád bych se podělil o poznání, že každá iniciativa
je u nás stále ještě po zásluze 'odměňována'. Botanika nikde jsou vyvzdorované
stránky, se kterými mi opravdu ochotně pomohlo jen několik málo lidí (někteří i
nedobrovolně, přesto jim patří můj dík). Velmi si vážím každé návštěvy svých
úvah, zejména ochoty zamýšlet se nad věcmi, nad kterými se lidé obvykle raději
nezamýšlejí. Tenhle svět je strašlivě absurdní - zamyslete se nad pravdami o
smyslu všeho co nás obklopuje.
2005-03-13
Botanopolitan - spojení s botanickou bulvární elitou
Jde se na kytky...
Každý
jistě máme své osvědčené vybavení, se kterým chodíme na kytky. Vedle vhodné
obuvi a oblečení je ale i několik dalších drobností, které Vám mohou pomoci
třeba na exkurzích.
Hitem letošního léta se patrně stávají
klíčenky na krk využitelné jako držáky bločků na poznámky. Klíčenky si můžete
zakoupit v obchodech, další možností jsou klíčenky reklamní (k vidění např. od
Ekokomu, Grady či Zodaku /letní soutěž na zdravcentra.cz - vlevo). Výhodou zápisníků
jsou plastové desky (proti namoknutí), kroužkový hřbet pro zasunutí tužky a v
neposlední řadě kapsička pro naše drobnější sběry (třeba trávy).
Lze jen spekulovat, zda se pro
příští rok nestanou hitem například diktafonky. Jejich hlavní nevýhodou je ale
nemožnost grafického poznamenání morfologických detailů i poněkud vyšší cena,
takže bločky asi jen tak z módy nevyjdou. Snad Vám bude tato zpráva inspirací,
i když je tak trochu z botanického bulváru.
2004-07-20
Připomínky k příspěvkům (vítány
jsou i recenze k jednotlivým sekcím) zasílejte na cyperus@seznam.cz či do místní návštěvní kniha
Úpravy příspěvků malého rozsahu se nemusí projevit na datumu jejich uveřejnění.
Užitečný odkaz - Praktická metodologie vědy (doc. Flegr, PřF UK v Praze) zde
Botanika nikde - botanika s přehledem 