Neodmyslitelnou
součástí botaniky je herbářování, přitom rozhodně nejde o něco, čím jsou jen "obtěžováni"
žáci základních škol, ale jde o nezbytnou vědeckou dokumentaci. Položky v
herbářích definují typy taxonů (nezbytné k popsání nových taxonů; typy viz. materiál k nomenklatorice), mohou dokládat historické rozšíření taxonů, jejich
morfologickou variabilitu nebo správné určení vzorků použitých i k molekulárním
studiím apod. (vzorky bez herbářových dokladů nemají smysl). Herbáře provozují
nejrůznější vědecké instituce (muzea, školy, botanické zahrady, botanické
ústavy), existují ale i sbírky soukromé. Největší jsou herbáře Pražské (PřF UK,
NM), patří mezi největší v Evropě. Velmi užitečnou stránkou je Seznam
herbářových sbírek v ČR (provozuje Moravské zemské muzeum). Klíčem ke světovým herbářům je
stránka Botaniky nikde http://botanika.nikde.cz/sherbar.htm. V případě zájmu Vám pracovníci v herbářích rádi
položky ke studiu poskytnou (v případě nekomerčního využití služba zdarma).
Novinkou je zpřístupnění nejvýznamnějších položek na Internetu - již běžné u
velkých světových herbářů.
O
zásadách herbářování se dozvíte více v publikacích:
·
Peciar V. (2004); Jak
si uděláme herbář In. Velká
kniha rostlin, hornin, minerálů a zkamenělin: 274-286
·
Hoffmannová E. (1984);
Jak založit herbář; Mladá fronta
·
Křísa B., Prášil K.
(1994); Sběr, preparace a konzervace rostlinného materiálu; PřF UK v Praze
Základy herbářové techniky (dle materiálu MZLU)
Sběr rostlinného materiálu
Rostliny v terénu sbíráme do velkého
sáčku z PVC. Sbíráme pokud možno celé rostliny (i s kořeny), nejlépe
kvetoucí, popř. plodné. U stromů a keřů sbíráme přiměřeně velké části větví se
všemi možnými náležitostmi (trny a jiné výrustky). Vybíráme rostliny dobře
vyvinuté, nepoškozené, reprezentativní. Hlínu a jiné nežádoucí příměsi
z kořenů odstraňujeme důkladným otřepáním.
O všech sběrech si vedeme přímo
v terénu poznámky (datum, místo sběru, charakter stanoviště, příp. barva
květů, vůně). Rostliny je vhodné označit např. číslem (na papírku připevníme na
rostlinu), pod kterým si vedeme zápis v terénním zápisníku.
Při sběru rostlin pro herbář respektujeme
zásady ochrany přírody. Nesbíráme v chráněných územích a nesbíráme ani
zákonem chráněné druhy rostlin (jejich seznam je obsažen ve vyhlášce č.
395/92).
Preparace a sušení
Nasbírané rostliny vkládáme mezi savé
papíry (např. noviny). Není-li možné založit je ihned po příchodu
z terénu, uložíme je v uzavřeném PVC sáčku do ledničky (vydrží
několik dnů) a do novin založíme později. Při zakládání dbáme na to, aby
všechny části rostliny byly řádně rozložené. Příliš vysoké rostliny, které by
se nevešly na formát herbářové položky buď patřičně zohneme (většinou provádíme
už při sběru) nebo je rozřežeme na více částí, které pak ukládáme společně na
jednu položku. Ohyb můžeme u křehkých rostlin fixovat pomocí kousku papíru.
Silné kořeny, hlízy nebo cibule rozřízneme na poloviny nebo na více plátků,
které pak rozložíme na papír.
Větší balík takto uložených rostlin
zatížíme a necháme na suchém a teplém místě vyschnout. Aby rostliny
neplesnivěly, překládáme je podle potřeby do suchých papírů (na začátku sušení
každý nebo každý druhý den, pak méně často).
Herbářová položka
Vylisované rostliny umístíme na čistý
tužší papír a přilepíme na několika místech tenkými proužky papíru nebo lepící
pásky, aby se posunováním nepoškodily.
Běžně se na herbářové položky používá
balící papír formátu A3. Pro herbář požadovaný k zápočtu ze systematické
botaniky však stačí velikost A4 (může být i měkký papír).
Každá herbářová položka musí mít tzv.
herbářovou etiketu nebo-li schédu. Je to lístek o rozměrech asi 8 x
·
úplný vědecký, případně
i český název rostliny a její zařazení do čeledi
·
název lokality, na níž
byla rostlina sbírána
·
stručné ekologické
údaje o stanovišti
·
nadmořskou výšku
lokality (podle mapy)
·
datum sběru
·
jméno sběratele a
určovatele
Co
napsat na schédy, abychom se v nich vyznali nejen my, ale i druzí? (dle
materiálu PřF MU Brno):
• Číslo etikety (JD02/111, Grulich 23825, 54/23)
• Počet (někdy se sbírají duplikáty nebo je potřeba
rozdělit velkou rostlinu na kousky).
• Taxon (Carex hirta, Prunus, Viola
x vindobonensis)
• Variabilita (např. flore albo)
• Země (Česká republika; Kazachstán Moravia, Gallia,
Siberia)
• Oblast (fytogeografický okres nebo geomorfologický
celek)
• Okres (distr. Semily, Finistère, Corse
Haute, Kraków; bývalý okres nebo blízké město)
• Katastr (sídlo, k němuž naleziště vztahujeme; Aš,
Břeclav-Poštorná, Praha-Dejvice, Poysdorf, Montpellier)
• Geografická lokalizace, naleziště (dolní část
Košarských luk,
• Ekologická charakteristika místa, naleziště (podél
vyschlého kanálu, nezapojený trávník na písku, louka svazu Cnidion venosi,
banket silnice, skládka domovního odpadu, obnažené dno vypuštěného rybníka)
• Nadmořská výška (
• Pole síťového mapování (7266; 7266/1, 7266a;
7165a25)
• Fytogeografický okres (15 /Východní Polabí/)
• Datum sběru (17. 5. 1999; V. 2001, die =
dne)
• Sběratel (leg. J. Unar; J. Chrtek & B. Křísa;
leg. = legit)
• Určil (det. J. Kirschner; det. = determinavit)
Poznámky v
databázi:
• Revize (rev. = revidit; confirm. = confirmavit)
• Uložení (BRNU, BRNM, BRNL, PR, PRC, PR)
• Poznámka (chybná determinace, chromosomový počet,
uveřejnění nálezu)
Více
o dokumentaci rostlin v Poznámkách
Botaniky nikde.
JJ., 2005-03-23
Stránka je součástí webu Botanika nikde